Přinejmenším

měl smysl pro humor. V lednu 1969 oslovil v Madison
Square Garden polovinu uchváceného publika: "Vy jste život,"
prohlásil. Otočil se k druhé polovině: "Vy jste smrt." Pak
oslovil celé obecenstvo. "Já sedím rozkročmo na plotě a bolí mě
koule." Poznámce dodává na pikantnosti skutečnost, že v té době
trpěl kapavkou.
Ale živá vystoupení mu poskytovala cosi nevšedního (něco, co
bohužel chybí v jeho posledním studiovém projevu) - vzrušení
z možnosti manipulace davem. "Když jsem začínal, nebyl jsem tak
teatrální a strojený," přiznával. "Ale teď hrajeme pro daleko
větší publikum, i sály jsou větší. Musím přehánět a dělat větší
gesta; je to až komický. Mám za to, že když jste malá tečka na
jednom konci velký haly, musíte nedostatek intimity vynahrazovat
větším pohybem." Nedostatky stadionového rocku se projevily po
příchodu obřích obrazovek, které publiku (a kapelám) umožnily
alespoň trochu slušnou možnost vidět, co se děje na pódiu;
výsledkem bylo to, že spousta kapel se pak chovala, jako by
parodovaly samy sebe.