Five To One

Na desce najdeme též hymnickou "Five To One" [Pět ku jedné],
v níž se objevuje další důmyslný slogan mladých: "the old get
older and the young get younger/ may take a week and may take
longer/ they got guns, but we got the numbers/ gonna win, yeah
we're taking over" [starý stárnou a mladý mládnou/ možná to
potrvá tejden a možná dýl/ voni maj zbraně, ale nás je víc/
vyhrajem, jó, vystřídáme je]. Nikdo tomu moc nerozuměl: říkalo
se, že pět ku jedné je poměr bílých a černých v USA nebo poměr
"čistých" a kuřáků marihuany v LA nebo... kdo ví? Většina lidí
v tom spatřovala výraz víry v rostoucí moc (a počet) mladých;
pokud tomu tak bylo, byl Jim tragicky naivní - jak se ukázalo,
establishment měl zbraně a zároveň i dostatečné množství lidí;
toho podzimu bylo chicagskou policí při sjezdu Demokratické
strany zbito deset tisíc protestujících. Ale Morrison prostě jen
prezentoval ducha doby, ducha generace, která "bezstarostně
považovala svou demografickou proliferaci za politickou moc",
abychom ocitovali výtečnou dobovou studii Leea a Shlaina Acid
Dreams (Grove/Weidenfeld).
Jako by Doors chtěli zdůraznit svou pozici ve světě rocku (pomezí
teenagerovské hudby a undergroundu), zařadili na desku i svou do
té doby nejpopovější (takřka bubblegumovou) píseň "Hello I Love
You". Byla postavená na riffu, který podezřele připomínal skladbu
The Kinks "All Day And All Of The Night", a nemohla minout cíl -
mezi singly se v USA dostala na první místo žebříčků stejně jako
v červenci pak celé album. Tento úspěch Jim oslavil svým
prohlášením, že chce skupinu opustit, protože si to celé
představoval úplně jinak. Manzarek ho umluvil, aby zůstal a
počkal, co přinese příští půlrok. Jim souhlasil, ale šťastný
nebyl.