Doors

mnoha posluchačům odkryli pravý potenciál rocku: objev, že
populární píseň nemusí být bezduchou veršovánkou, umožnil mnoha
konvertitům překonat její hranice (Joan Didionová označuje Doors
za "Normany Mailery z Top 40*, misionáře apokalyptického sexu).
Když poslouchám jejich hudbu dnes a jsem tak nezaujatý a přísný,
jak je to jen možné, zjišťuji, že obstojí zhruba polovina jejich
produkce - což je ale mnohem více, než lze říci o většině jejich
současníků (ubráníme-li se nostalgii).
Bez ohledu na umění Morrison nijak nepochyboval o podstatě
popularity skupiny: "Oslovujeme tytéž lidské potřeby jako
klasická tragédie nebo rané jižanské blues. Nahlížejte na to jako
na spiritistickou seanci, konající se v prostředí, které začalo
být životu nepřátelské, které je chladné a omezující. Lidé cítí,
že umírají ve špatném světě.