Řeč vypravěče a postav

1. nejčastěji podoba přímé řeči (+ uvozovací věta se slovesem mluvení, myšlení)
• ich forma (vlastní pohled, postava je charakterizována slovem „JÁ“)
• er forma, postava se může stát spoluvypravěčem („ON(a)“)
2. nevlastní přímá řeč (není graficky vyčleněna uvozovkami) - znaky viz přímá
3. řeč polopřímá převádí obsah řeči postavy do řeči vypravěče (př. Žalovaný se cítí nevinen. Nezabil Juraje Hordubala, spal...). Ponechává si projevy psychologie postavy, objektivní odstup, typické výrazové prostředky
4. řeč nepřímá - uvozovací věta, o promluvách postav informuje vypravěč
5. vnitřní monolog - vyjádření myšlenkových procesů postavy, citů, duševního světa psýché