Vztah romantické generace NO k předchozím

Narozdíl od starší generace jsou tito mladí (až na Erbena) především jen umělci, básníky a prozaiky. Syntéza vědecké a umělecké práce, běžná ve starší generaci, je jim cizí. Také jejich život se začíná utvářet jiným způsobem, než tomu bylo u starší generace - Tyl opustil občanské zaměstnání, neubránil se kouzlu divadla, jemuž propadl celým životem. U Máchy se život a umění vzácně prolínají, jak o tom svědčí poznámky v jeho literárních zápiscích. Jedině Erben se způsobem života blíží k starší generaci. Tyto životní osudy literárních tvůrců nejsou jen výsledkem sociálního stavu, ale i jejich životního názoru. Přitom však jejich umělecká tvorba vždy těmto názorům neodpovídá. Jako nezměnitelná povinnost tu stále stojí požadavek upevňování a výchovy národního kolektivu. Příznačný je zde postoj Tylův, ale ani on nechce jen pokračovat ve směru naznačeném starší generací. Snaží se, a to jak svou tvorbou, tak i organizační činností, vytvořit co nejširší základnu uvědomělého národního hnutí.