Za podmínek totalitní diktatury a nadvlády teroru za válečných let zůstávalo na rozhodnutí jednotlivce, zda vyvodí kosekvence z těchto napomenutí.Bernhard Lichtenberg, který byl zatčen kvůli své „nepřátelské vůči státu“ angažovanosti pro Židy, uvedl nepokrytě do protokolu 25. října 1941 úředníkům na gestapu: „Můj vztah k dnes vládnoucímu nacionálně socialistickému státu se řídí podle názoru apoštola Pavla, jak je vyjádřen v Římském dopise kapitola 1. (…) Tím chci říci, že tento stát jako takový neuznávám. Nemohu ale jako katolický kněz říci ano a amen ke každému předpisu a akci, kterou provede vláda. (…) Jestliže se řídí směr takových nařízení vlády a akcí jasně proti křesťanskému učení a tím také proti mému kněžskému svědomí, budu následovat své svědomí a vyvodím z toho všechny konsekvence, které z toho pro mne osobně vyplývají. Z toho také vyplývá, že vnitřně odmítám evakuaci (neárijců) s všemi jejími doprovodnými jevy, protože jsou namířeny proti hlavnímu přikázání křesťanství: „Miluj bližního svého jako sebe samého“, a já v Židovi vidím také svého bližního, který má nesmrtelnou, podle obrazu božísho stvořenou duši.“