Biskupové z Münsteru,

Clemens August hrabě z Galenu, a z Hildesheimu, Godehard Machens, odpověděli svým vlastním způsobem tísni a trýznivým výčitkám svědomí v létě 1941 veřejnými protesty z kazatelen proti ničení zdánlivě „života nehodných životů“, což byla událost, která otřásla nacionálně socialistickou diktaturou až do morku kostí. Hrabě z Galenu byl už v listopadu 1938 po pogromu na Židy ochoten vystoupit na kazatelnu a zastat se spoluobčanů v těžké situaci. Avšak odstoupil od svého úmyslu potom po prosbách místního židovstva, aby jejich situaci – podle jejich vlastního zhodnocení stavu věcí – ještě nezhoršil. Jeho nešetřící veřejné obžaloby zabavování klášterů, vyhánění příslušníků řádů a potom organizované vraždy lidí, sešlých věkem, a duševně nemocných byly v podmínkách roku 1941 „nejpůsobivější formou zachování si vlastní tváře a vyjádřením odporu“ (Morsey). Kázání neměla být provoláním k otevřenému odporu, ale teologicky pastorálně motivovaný protest měl enormní politický účinek