V té době měli němečtí biskupové a také papežská kurie ověřené zprávy, že deportace Židů na Východ nebylo přesídlení, nýbrž příprava na jejich fyzickou likvidaci. Informace pocházely z „Humanitární pomoci při biskupském diecézním úřadu Berlín“, zřízeném v roce 1938, kde se jmenovitě Dr. Margarethe Sommer, kapitulní probošt Bernhard Lichtenberg a Heinrich Krone snažili o vystěhování pronásledovaných lidí, především katolických Židů. Se stejným cílem pracovali v Berlíně evangelické „Místo pomoci křesťanským Židům“ pod vedením faráře Heinricha Grübera, ve Freiburgu Dr. Gertrud Luckner a také Spolek sv. Rafaela pro katolické vystěhovalce v rámci katolické německé charitativní jednoty, v Breslau hraběnka Gabriele Magnis a ve Vídni P. Ludger Birn (SJ) a kardinál Innitzer.