Pastýřské slovo

vypracované v listopadu 1941, které podtrhlo význam otázky lidských práv, bylo předloženo v prosinci spolu s církví evangelického vyznání jako společné memorandum říšskému kancléři. Když zůstalo bez odpovědi, přešly mnohé západo- a jihoněmecké diecéze v březnu 1942 k tomu, že nechaly předčítat zkrácené pojetí z kazatelen farních kostelů: „Každý člověk,“ stálo v něm, „má přirozené právo na život a na požitky, nutné k životu“, a biskupové k tomu dodávali: “My biskupové budeme stále protestovat proti vraždění nevinných. Nikdo si není jist životem, když není dotčeno: Nezabiješ!“