Album

bylo prodchnuto psychedelickou podivností - od rezonujících
tónů titulní nahrávky (na níž byli jako na jedné z vůbec prvních
použito Moogova syntezátoru - v tomto ohledu The Doors předstihli
jen Beach Boys a The Monkeys) až po činely natočené pozpátku na
"I Can't See Your Face In My Mind". A stejně jako na debutu, i
druhé album ukončili vůbec nejdelší písní. Tentokrát to byla
"When The Music Is Over", která se měla stát masovým voláním Nové
levice (a mládeže vůbec): "We want the world and we want it now
(Chceme svět a chceme ho teď)". Pokud se nedostavilo překvapení,
provázející jejich první album, nic jiného se nedalo očekávat -
tentokrát lidé již věděli, co mají čekat - přesto je to stále
prvotřídní album.
V září 1967 vyšel singl "People Are Strange" - jako předzvěst
alba, které se v té době ještě stále natáčelo. V hitparádách se
dostal na dvanácté místo.
Morison obal první desky nenáviděl a chtěl něco lepšího;
navrhoval snímek skupiny, obklopené třiceti psy, ale "nemohli
jsme ty psy sehnat. Každý říkal: ,K čemu ti psi mají být?' A já
odpovídal, že jde o symbol - že se to píše jako bůh pozpátku.*"
Elektra, která se bezpochyby bála nařčení ze satanismu, ten nápad
odmítla a "nakonec jsme to nechali na uměleckém řediteli a
fotografovi", kteří přišli s nápadem dát na obal pouťové klauny
(později tento motiv použil pro svou obálku undergroundový
časopis Oz).