Ačkoliv nikdy neměl k hudbě nějaké zvláštní
sklony (neurčitě pomýšlel na to, že by se stal spisovatelem nebo
sociologem), "začal slyšet písničky". Jak později řekl
redaktorovi časopisu Rolling Stone Jerrymu Hopkinsovi, zaplavilo
ho pak hudební vidění: "Slyšel jsem uvnitř hlavy celý koncert,
skupinu a zpěv a publikum. Velké publikum. Těch prvních pět nebo
šest písní, které jsem složil, vzniklo prostým přepisem
fantastického rockového koncertu, který se odehrával v mé hlavě.
A jakmile jsem je složil, musel jsem je i zazpívat."
Zdá se, že všechno, čím se toho léta Jim Morrison živil, bylo LSD
(a bral je i v dalších několika letech, a to v neuvěřitelných
dávkách); z původních 72 kg zhubl na 60 a z oblého obličeje mu
poprvé začaly trčet lícní kosti. A onoho srpna, za nádherného
horkého léta roku 1965, narazil Jim Morrison na někoho, koho znal
už z UCLA: na Raye Manzareka.