Na katedře divadelních umění si Jim jako hlavní předmět zapsal
filmovou techniku. Studoval také chlast a filosofii a - když si
mohl tajně vyrazit do Mexika za děvkama - sex. Ačkoliv se na
prázdniny vracel do rodičovského domu, zůstával tam co možná
nejkratší dobu - a pak tam prostě přestal jezdit úplně. Ne že by
toho v oblasti filmového umění udělal tolik... vyjma povinného
ročníkového filmu. Podle Richarda Blackburna, Morrisonova
kamaráda ze školy, se v něm objevila "dívka, která dělala
striptýz na televizoru, v němž běžela přehlídka nacistických
úderných jednotek, lidé, kteří dělali povyk v kině, když se
přetrhl erotický film, a Jim, který kouřil obrovského jointa a
mocně přitom prděl"! Jim také spolupracoval jako kameraman na
nejméně jednom dalším studentském filmu, který se jmenoval
Patient 411 a byl o prostitutovi, jemuž dává behaviorální
výzkumník elektrické šoky při terapii, inspirované knihou
Mechanický pomeranč. V této době také sepsal své nazory na film
v eseji, která později vyšla jako The Lords: Notes On Vision.