Kdyby žil, možná by se jednoho dne vrátil do studia, možná by
dokonce minulými desetiletími dokázal projít stejně důstojně jako
Van Morrison nebo Dylan. Nebo ne - to už se nikdy nedozvíme. Byl
ale ryzí osobností a předběhl svou dobu; a jeho nihilismus měl i
své klady, které jsou za našich dnů chaotické kultury zřejmější:
"Zajímá mě jakákoliv revolta, zmatek, chaos, a zvláště mě
zajímají činnosti, které nemají žádný smysl. Myslím, že
představují cestu ke svobodě." Tohle mohl stejně dobře říci Brian
Eno, David Byrne nebo David Bowie (či Richard Feynman, když už
jsme u toho).
Že se svou smrtí stal větším symbolem, než jakým kdy byl za svého
života, by ho nejspíš značně pobavilo. Jak si jednou napsal do
zápisníku: "Neustále se snažím, aby ve všem, co dělám, byl náznak
ironie."