balsac

Michal mu plivl do obličeje.
„Tady máš honorář za ty své články proti d’Arthezovi. Kdyby každý jednal ve svém případě nebo v případě svých přátel jako já, byl by tisk tím, čím být má: svatou a váženou institucí!“
Lucien se zapotácel. Zachytil se Rastignaca a jemu i de Marsayovi řekl: „Pánové, doufám, že mi neodmítnete dělat svědky. Ale napřed si vyrovnám účet, aby nebylo odvolání.“
Lucien vyťal Michalovi prudký políček. To Michal nečekal. Dandyové a přátelé Michalovi se vrhli mezi republikána a royalistu, aby jejich srážka snad nezvrhla ve vulgárnosti. Rastignac sebral Luciena a odváděl ho k sobě do ulice Taitbout, poněvadž bydlil v samé blízkosti výjevu, k němuž došlo na bulváru Gand. Bylo právě kolem páté hodiny, v době diner, a tak se zde lidé neshlukli, jak při takových příležitostech vždycky bývá. De Marsay přišel za Lucienem a oba dandyové zatáhli básníka na veselé diner do anglické kavárny, kde se všichni tři opili.