Pro katolíky

se natolik změnila výchozí situace ve vztahu k národním socialistům, že odepírali nové říšské vládě i státně občanskou poslušnost v tradičním pojetí (srov. Řím. 13). Mnohým Němcům se jevil nový říšský kancléř jako křesťansko-národní integrační postava, která se starala o „klid a pořádek“. Mnohý katolík snad zapochyboval o „bezhlesém úmrtí a záhubě“ (Rudolf Morsey) strany Centra a násilném odstranění Křesťanských odborů i Lidového spolku za katolické Německo. Byly převálcovány vlnou „národní vůle obnovy“, která zasáhla i mnoho katolických věřících „ve směsici přesvědčení, zaslepenosti a oportunismu“ (Rudolf Lill). Ostatní učinily signály církevního přiblížení se k novému státu: