Protože říšská ústava

již nepřipouštěla žádnou státní spolupráci při ustanovení církevních úřadů, vyžadovalo obsazení biskupských stolic a jiných duchovních úřadů novou úpravu. Z jednání vyplynulo, že v Bavorsku může papež jmenovat biskupy bez přímého zasahování sboru kanovníků. V Prusku a Bádensku – od roku 1933 i v ostatních zemích – získaly sbory kanovníků omezené volební právo. Mohou volit biskupa z papežského trojího návrhu. Stát už nemá právo zasahovat. Může uplatnit proti kandidátovi na biskupa jen pochyby všeobecného politického charakteru.

S Výmarem a novou německou ústavou nastalo pro církev nové oživení. Romano Guardini napsal: „Církev se v duších probouzí.“ Každopádně toto oživení nemělo dlouhého trvání. Výmarská republika se zhroutila, byla vystřídána nacionálně socialistickou hrůzovládou.