Vnitřní církevní boje

o směrování byly i na teologické úrovni. Odsouzení modernismu v roce 1910 papežem Piem X. dodalo těmto úsilím další energii. Díky těmto diskuzím získalo Německo – ačkoli zde nebyli na katedrách žádní modernisté – pověst, že je modernistické, a papež, jak se šuškalo, viděl prý v Německu hlavní ohnisko modernismu. Od roku 1910 se požadovalo od všech duchovních-učitelů a duchovních pastýřů, aby složili přísahu proti modernistům. Byli od ní osvobozeni profesoři na státních fakultách. Diskuze o modernismu došla dokonce tak daleko, že muži, kteří prováděli věcnou kritiku církevních zařízení a stavů, nebo se pokoušeli vydávat novými cestami, byli ukvapeně pranýřováni jako modernisté.