Nejsilnější politickou výzvu

představovala sociální otázka. Na ni upozornil již v roce 1848 ve svých kázáních mohučský biskup Ketteler vzhledem ke stále se rozšiřující industrializaci. Nyní šlo o konkrétní přístup k těmto otázkám. O to se v tomto případě zvláště zasloužili centrální strana a münsterský kněz Franz Hitze. Aby došli ke skutečnému řešení, bylo nutné, aby se pracující sjednotili. Na katolické úrovni existovaly již od poloviny 19. století dělnické spolky. Hitze se zasazoval o to, aby nábožensko-mravní a hospodářsko-sociální problémy katolických pracujících nebyly řešeny společně, nýbrž oddělenými organizacemi. Ale o tom „jak“ vznikaly prudké hádky. Vznikly dva směry: Berlínsko-Trierský směr si přál, aby byly všechny problémy dělnických spolků, podléhajících církevnímu vedení, převedeny na ně. Kolínsko-Mönchengladbašský směr považoval tento konfesní základ za příliš těsný na to, aby mohly být zájmy pracujících účinně zastupovány. Všechny v této souvislosti vznikající spory ukončila první světová válka.