Berlínský farář

a kapitulní kanovník Bernhard Lichtenberg, zvolený roku 1938 za kapitulního probošta a tím za v hodnosti nejvyššího představitele po berlínském biskupovi z Preysingu, byl už před svým zatčením v roce 1941 znám v aktech gestapa: jeho politická angažovanost ve straně Centra před rokem 1933 a jeho otevřená kritika opatření nacionálně socialistického státu, nepřátelských k církvi a odporujících konkordátu, pro něj znamenaly velké množství výslechů státní policií.

V jednom průzkumu, který se objevil v létě 1996, je zadokumentováno více než 38.000 opatření (např. výslech, výstraha, peněžitý trest a trest odnětí svobody, zákaz pobytu, věznění v koncentračním táboře) vůči kněžím a řeholníkům a více než 26.000 „provinění“. Ohromné množství konfliktů přitom vzniklo z duchovně pastýřsky motivovaného trvání duchovních na neomezovaném zvěstování a službě v obci, někdy i kvůli pomoci zahraničním (totálně nasazeným) dělníkům a Židům. Více než 40 % „případů“ pocházelo z běžného vykonávání kněžské činnosti: z bohoslužby, z péče duchovního pastýře, ze školy nebo z práce ve spolcích a pro mládež.