Wednesday, February 28, 2007

Mezitím se v roce 1967 Doors rozhodli, že potřebují manažera. Ne
snad, že by jejich obchodní vztahy byly obzvlášť komplikované -
jednoduše si všechno (včetně autorských honorářů) dělili na čtyři
díly. Ale úspěch přinesl i fanouškovské šílení, o něž se bylo
třeba postarat, a obchodní nabídky, které bylo třeba roztřídit;
potřebovali někoho, kdo by jim obstaral řádnou agentážní službu,
publicitu a kdo by se postaral o stále vzpurnějšího Morrisona.
Poté, co otestovali několik manažerských společností, podepsali
smlouvu (standardních 15% plus výdaje) s Asherem Downem a jeho
společníkem Salem Bonafedem. Noví manažeři rychle zařídili
skupině kontrakt s agenturou pro předprodej vstupenek a s
publicistou. Jejich koncertní honoráře přes noc dramaticky
vzrostly.
Byly hvězdami večera v červnu ve Filmore West, pak odletěli do
New Yorku, kde hráli jednou ve Village Theater a potom tři týdny
ve Scene Clubu. Klub byl zavřen během třídenního Pop Festivalu
v Monterey, na němž vystupovaly téměř všechny důležité skupiny ze
Západního pobřeží - až na Doors (podle ředitele festivalu Johna
Simona byla skupina přehlížena tak dlouho, až bylo prostě příliš
pozdě je zařadit). Jim byl z neúčasti skupiny evidentně naštvaný,
mohutně nasával a byl zachmuřený. Ale album bylo na trhu, mělo
obecný úspěch a vyhlídky se zdály být světlejší. Jim měl krátkou
aférku se zpěvačkou Nico, ale na druhý den se vrátil k Pamele.
Když se skupina v srpnu vrátila do Sunset Sound na nahrávání
dalšího alba, byli všichni díky hitparádovým úspěchům v lepší
náladě. V režii seděli znovu Rothchild s Bonickem, ale během
měsíců od dokončení jejich debutu byl vylepšen mixážní pult.
Jak později vzpomínal Manzarek: "Na ,Strange Days' jsme začali
experimentovat se studiem jako s nástrojem, na nějž se dá hrát.

Labels:

Tuesday, February 27, 2007

K "Light My Fire" vzápětí natočil Jose Feliciano coververzi, a
Feliciana později následovaly stovky dalších (včetně
Ecclesfieldského školního sboru, Teda Heatha a Jonathana Kinga),
takže se z této písně stal standard sám o sobě. Jak řekl v roce
1981 Krieger: "Abych byl upřímný, je mi jedno, jestli si lidi
myslí, že všechny písně napsal Jim, ale když si myslí, že tuhle
napsal Jose Feliciano, to mě teda fakt sere." Co nasralo o pár
let později Jima Morrisona, bylo zjištění, že ostatní Doors
dovolili, aby Buick použil písně pro reklamu na své vozy. Ještě
horší bylo, že se s ním o tom ani neporadili (byl tenkrát
v Londýně). Přestože onen pokus zastavil (vyvinul tlak na Jaca
Holzmana, aby prodej písní nedovolil), byl z kamarádů ze skupiny
značně otráven. "Už nemám partnery - jen společníky," řekl prý
jednomu příteli. A podle další historky byl ze zpráv o obchodu s
Buickem tak naštvaný, že než své porsche rozbil o plot, úmyslně
narazil do šestnácti buicků. Vzhledem k tomu, že Morrison v té
době neměl ani řidičák, můžeme tenhle příběh nejspíš pokládat za
smyšlený. Jenomže on by na nějaký průkaz asi nebral moc ohledů,
takže kdo ví.

Labels:

Monday, February 26, 2007

Během těchto měsíců také odehráli nespočet vystoupení v Los
Angeles, kde se "Break On Through" dostalo do Top Ten (ačkoliv je
jinde téměř ignorovali). Jim žil napůl (tj. když si vzpomněl, že
má jít domů) s Pam - ta si už vypěstovala návyk na heroin, který
před Jimem tajila. Koncem března hrála skupina týden v newyorském
klubu Ordine; pak se vrátila do Los Angeles, aby nahrála
"singlovou" verzi "Light My Fire".
Píseň byla podle reakcí publika jasnou volbou pro další singl.
Albová verze byla nicméně pro rádia příliš dlouhá, a tak skupina
souhlasila s tím, že nahraje novou, kratší. Výsledky ale nebyly
převědčivé, takže Paul Rothchild prostě zkrátil albovou verzi
tak, že vystřihl kus z instrumentální mezihry. Tato zhuštěná
podoba "Light My Fire" byla vydána jako singl v dubnu, a okamžitá
odezva byla stejně chabá jako v případě "Break On Through". Ale
singl nebyl mrtvý, jen spal; na začátku června se konečně dostal
do celoamerické Top 100 a v posledním červencovém týdnu se
vyšplhal až na vrchol. Album, protlačované masivním rozhlasovým
přehráváním, vystoupilo až na druhé místo albové hitparády (a
téměř jistě by se bylo dostalo až na první, kdyby mu nezatarasila
cestu beatlovská deska "Sergeant Pepper's Lonely Hearts Club
Band"). Na albovém žebříčku se ale drželo po celé příští dva
roky.

Labels:

Sunday, February 25, 2007

Strange Days

PRVNÍ VYDÁNÍ - ELEKTRA EKS 74014
Když se v lednu 1967 dostalo debutové album a singl The Doors do
obchodů, hráli svůj první koncert v San Francisku, kde ve Filmore
předskakovali Sopwith Camel a The Young Rascals. Během pár týdnů
tam hráli znovu; tentokrát jako předkapela Local Heroes a The
Grateful Dead. Očividně použili svůj obvyklý trik s odmazáním
hlavních hvězd vystoupení, a tak si vypracovali pozici pro svůj
třetí sanfranciský koncert, který proběhl v březnu v Avalon
Ballroom. To už byli Doors hvězdami večera.

Labels:

album

Vydání mělo docela dobrý ohlas, i když se recenzenti nevyhnutelně
soustřeďovali na "The End", který jako by shrnoval temný apel
skupiny (Stones byli odporní, ale Doors byli hrozní," poznamenal
zpětně Lester Bangs). A oni byli drsnější, divočejší a temnější
než cokoliv jiného, co Love Generation vyprodukovala; a Jimova
neskrývaná sexuální výzva byla - ještě před Hendrixem - mezi
novějšími skupinami více či méně jedinečná (jen málo - pokud
vůbec nějaké - čtrnáctiletých dívenek bylo zamilováno do Country
Joea). A věděla to i nahrávací společnost: ačkoliv fotografie na
zadní straně dávala všem čtyřem Doors stejný prostor, na přední
straně dominuje montáži Jimova tvář. Začínal se vytvářet základní
vzorec.

Labels:

Thursday, February 22, 2007

album

Na albu "The Doors" jsou jen dvě coververze: "Alabama Song
(Whiskey Bar)" Bertolta Brechta a Kurta Weilla, která pochází
z jejich opery Aufstieg und Fall der Stadt Mahagony z roku 1929 -
(byla zařazena na návrh Raye Manzareka; Doors občas hráli i jiný
Brechtův & Weillův cover, "Mack the Knife /Mackie Messer/" ze
Žebrácké opery) -, a "Back Door Man" Willieho Dixona (hit, který
původně napsal pro Howling Wolfa). Všechny ostatní písně byly
původní. Texty napsal Jim (až na "Light My Fire", který napsal
Krieger - i tady mu ale Jim několikrát vypomohl), hudbu složili
všichni čtyři.

Labels:

Wednesday, February 21, 2007

Když bylo album hotové,

Doors odletěli do New Yorku a vystoupili
v manhattanském klubu Ondine's. Setkali se také s vedením
Elektry, aby prodiskutovali otázku medializace, fotografování a
vůbec promotion. Všichni brali svou hudbu naprosto vážně a
očekávali od společnosti, že je tak také bude prezentovat - a s
tím se také objevili v prvních interview. Jak Krieger tenkrát
řekl: "Tahle skupina, to je naprosto vážná záležitost. Je to ta
nejvážnější skupina, jaká kdy byla a bude." Mezitím se Manzarek
pokusil vysvětlit jejich blakeovsko-huxleyovský název: "Jsou
věci, které znáte, a jiné, které ne - známé a neznámé - a mezi
nimi jsou dveře. To jsme my. Tvrdíme, že lidé nejsou jen duše,
ale také velmi smyslné bytosti, a to není zlé. Peklo se zdá být
mnohem víc fascinující a bizarnější než nebe. Abyste se stali
celistvou bytostí, musíte ,prorazit na druhou stranu'."*
A tak bylo celkem vhodně rozhodnuto, že prvním singlem, který
bude z alba vydán, bude "Break On Through" (ačkoliv šéf Elektry
Jac Holzman trval na tom, aby na singlu bylo vyměněno slovo
"high"**, které by v rádiích mohli chápat jako narážku). Singl i
album vyšly v lednu 1967.

Labels:

Tuesday, February 20, 2007

Sunset

Sunset bylo jen čtyřstopé studio (což tehdy představovalo
standard), to ale Doors žádné problémy nezpůsobilo. Znali své
věci tak dobře, že je nahráli nadvakrát nebo natřikrát a pak už
jen zdvojili vokály. Celé album bylo nahráno za dva týdny
(míchání zabralo dalších pět), všechno ale tak snadné nebylo: na
pásku Rayovy klávesy zkrátka nezněly dobře (po téhlé zkušenosti
je ve studiu přestal používat); některé basové party byly
zdvojovány, ale většina nahrávky zůstala v původním stavu.
A pak tu byl ještě jeden velký problém: Jim stále vedl velmi
neuspořádaný život, toulal se ulicemi Los Angeles a přespával
kdekoliv (a s kýmkoliv). Také bral obrovské množství
nejrůznějších drog: LSD, peyote, marihuanu, amylnitrát,
meskalin... a alkohol, který se v této době začínal stávat
převažující silou, řídící jeho život. Jedno nahrávání "The End"
muselo skončit, protože Jim byl toho dne z pití a LSD mimo. Jak
vzpomíná Rothchild, třebaže byl Morrison i následujícího rána
nejspíš ještě na tripu, úspěšně nahrávku dokončil: "Půlhodina,
během níž jsme nahráli The End, je jednou z nejkrásnějších chvil,
jaké jsem kdy zažil v nahrávacím studiu. Byl jsem naprosto
ohromen. Producent obvykle prostě sedí ve studiu a poslouchá, aby
rozhodl, co se vyvíjí špatně a co dobře, tentokrát jsem ale byl
naprosto pohlcen rolí člena řadového publika. Ve studiu byla
naprostá tma až na svíčky v Morrisonově kabině a kontrolky
hlasitosti na mixpultu; všechno ostatní bylo zhasnuto. Byla to
magická chvíle, a když ta píseň skončila, dostal jsem skoro šok.
Pomyslel jsem si: Jo, tohle je konec, tím to uzavřeli - už to
nemá kam jít. Ve zvukové režii byli ještě další asi čtyři lidi, a
my zjistili, že pásek jede pořád dál, protože to dostalo i
zvukaře Bruce. Měl hlavu na pultu a byl do nahrávky naprosto
ponořen - i on se stal jedním z publika... tehdy studio
navštívila múza, a z nás všech se stalo publikum. Myslím, že
stroje věděly, co mají dělat..." V albové verzi (bylo to poprvé,
co tu píseň od vyhazovu z Whiskey hráli) nahradil Morrison
bezostyšné "fuck you" neartikulovaným, zvířecím zaječením - ale
význam zůstal jasný.

Labels:

Monday, February 19, 2007

Rothchild

sám říká, že byl ochoten dát skupině volnost, přičemž
před technickou dokonalostí upřednostňoval atmosféru: "Nebrali
jsme dokonalé verze, brali jsme ty, ze kterých byla cítit
přítomnost múzy. To bylo na nahrávce nejdůležitější: aby v ní byl
pocit, dokonce i když tam zůstaly hudební chyby." Nahráli
minimálně dvě písničky, které se nedostaly na album; první je
"Moonlight Drive", píseň, kterou to (svým způsobem) začalo.
Krieger: "Vlastně to byla první písnička, kterou jsme nahráli.
Důvodem, proč se nedostala na album, bylo nejspíš právě to, že
byla první. Byla nahraná asi nejhůř. A tak jsme ji nahráli znovu
na druhé album... ale ten pásek, první pásek, pořád mám a zní to
dost dobře."

Labels:

PRVNÍ VYDÁNÍ - ELEKTRA EKS 74007

Doors začali nahrávat své první album v losangeleském Sunset
Sound Studiu v září 1966. Producentem byl Rothchild, zvukařem
Bruce Botnick. Tento tým pracoval (téměř) na všem, co skupina
v následujících letech nahrála, a jak později uvedl Manzarek,
pracovní vztah skupiny s Rothchildem byl... "jako nebeské
manželství. Paul byl přesně to, co jsme potřebovali. Párkrát
přišel do Whiskey a my zjistili, že je to člověk s podobným
myšlením, člověk, který má svou poezii, svůj jazz, rock'n'roll a
který je vynikajícím producentem. Ve studiu byl velmi rezolutní,
a přesto věděl, kdy nás má nechat udělat si to po svém a kdy nás
usměrnit. Nikdy nám doopravdy do ničeho nemluvil... nikdy neřekl:
,Hele, takhle ne, udělejte to takhle.' Jediné, co nám kdy říkal,
bylo: ,Hele, kluci, poslouchejte, co myslíte, kdyby se to zkusilo
takhle?' A jeho návrhy byly často výborné a my řekli: ,Fajn, to
zní jako dobrej nápad, Paule - uděláme to takhle.' Paul byl
výtečný studiový manipulátor."

Labels:

Sunday, February 18, 2007

Živá Morrisonova vystoupení byla od samého začátku ohňostrojem
vzruchu a konfrontačního divadla. Později to vysvětloval takto:
"Amerika byla plná násilí. Američany násilí přitahovalo. Vábilo
je upravené násilí, násilí v konzervě. Byli hypnotizováni
televizí - televize je neviditelným ochranným štítem proti holé
skutečnosti. Nemocí kultury dvacátého století je neschopnost
vnímat realitu. Lidé se shlukují kolem televize, seriálů, filmů,
divadla, pop idolů, a rozvášňují se kvůli symbolům. Ale v realitě
svých skutečných životů jsou emočně mrtví."
Všechna tato úzkost vyplula na povrch, když se jednoho večera
Jim, který byl na tripu, rozhodl poprvé improvizovat slavnou
oidipovsko-freudovskou pasáž z "The End". Říci na jevišti "fuck"
bylo v roce 1966 něčím neslýchaným; že by to někdo řekl v tomto
kontextu - o tom se nikomu ani nesnilo. Publikum bylo v šoku a
vedení klubu na infarkt. Jak o písni později napsal Lester Bangs:
"Bylo to poprvé, co byla vyřčena trvalá témata Doors: hrůza,
násilí, vina bez možnosti nápravy, milostné nezdary a především
smrt." Vedlo to také k tomu, že byli z Whiskey na hodinu
vyhozeni... ale ještě předtím přivedl Arthur Lee z Love na jejich
vystoupení šéfa Elektry Jaca Holzmana. Elektra tenkrát byla
hlavně folkovým labelem a hledala více rockových formací typu
Love. Když se Holzman byl na skupinu několikrát podívat, nabídl
jim smlouvu, která zahrnovala (téměř) naprostou uměleckou
autonomii. Doors si najali právníka (který měl půvabné jméno Max
Fink*), chvíli si hráli na "tvrďáky", kteří se hned tak na něco
nechytnou, a pak podepsali. Muži, kterého jim Holzman vybral jako
producenta - Paulu A. Rothchildovi -, se naštěstí povedlo
navštívit jedno z jejich posledních vystoupení ve Whiskey, a
pochopil, jaký plamen dokážou zažehnout. Stačilo jen obstarat jim
sirky.

Labels:

Thursday, February 15, 2007

Morrisonova sebedůvěra na pódiu vzrostla, když se za ním začaly
honit fanynky. Stal se očividně hlavním tahákem skupiny. Od září
1965 ovšem bez přestávky chodil s hezkou osmnáctiletou zrzavou
Kaliforňankou Pamelou Coursonovou, která právě dokončila
uměleckou průmyslovku. Měli spoustu společného (její otec byl
námořník v záloze) a on s potěšením rozvíjel její umělecký vkus
(mluvívala o sobě jako o "Jimově výtvoru"). A není pochyb o tom,
že její lásku opětoval - často ji nazýval svou "kosmickou
družkou"; zůstali spolu až do Jimovy smrti. V žádném případě jí
ale nebyl věrný; byl teď o něj zájem a on se nikterak nebrzdil.
Jedna z jeho známostí z roku 1966 má o Jimově promiskuitě vlastní
teorii: "Teplouš. To mě napadlo, když jsem ho uviděla poprvé.
Nenáviděl ženy. Myslím, že LSD v něm odkrylo homosexuála a jeho
to přivádělo k šílenství. Myslím, že Jim byl naprostý magor.
Chodíval ke mně domů, a když tam byl, měla jsem strach nechávat s
ním svého malého syna. Párkrát jsem Morrisona nechala samotného a
on vždycky otevřel plechovky s tuňákem a pomazal s ním všechny
zdi." Podle všeho to nebyl zrovna ideální host.

Labels:

Wednesday, February 14, 2007

V dubnu začalo jít všechno špatně: po čtyřech měsících ve Fog je
vyhodili. Tak se vykoupili ze smlouvy s Columbií, ale to bylo
spíše ulehčení než co jiného, protože firma z nich nijak zvlášť
nadšená nebyla (Ray: "Jedné noci přišel dolů do Fogu chlapík,
který se jmenoval Larry Marks, a povídá nám: ,Jsem váš
producent.' Pak už jsme ho nikdy neviděli.") Vážnější bylo, že
Morrison - jenž se pokoušel oddálit povolávací rozkaz zápisem do
seminářů na UCLA, odkud ho ale vyhodili, protože se tam ani
neukázal - obdržel zdravotní klasifikaci A-1 a měl se hlásit
k narukování už v květnu. Téměř vzápětí se stali domovskou
skupinou v prestižnějším klubu Whiskey-A-Go-Go a podle smlouvy
měli dostávát týdně 135 dolarů na hlavu. A Jim se z vojny vyvlékl
poměrně snadno: zkreslil výsledek svého EKG plnou hrstí vybraných
drog a prohlásil, že je homosexuál.
Po obtížných začátcích se Doors usadili ve Whiskey, hippie centru
na Sunset Strip, kde toho léta byla dobrá polovina návštěvníků
díky LSD totálně mimo. V San Francisku se vzývala láska a mír;
v Los Angeles se opoziční kultura střetla s Hollywoodem a
všeobecné vibrace byly stále vyzývavější a hlučnější... stejně
jako byli Doors vyzývavější než řekněme Jefferson Airplane. Jim
si nechal narůst dlouhé vlasy, které mu padaly přes límec jako
vodopád; vypadal jako Hamlet. Tedy Hamlet na tripu. Nosil už
kožené kalhoty, které se staly jeho ochrannou známkou, všechny
druhy oděvů z kůže a hadů (z hadí kůže měl celý oblek); vše to
vyráběla (a bez ustání vyspravovala) jeho přítelkyně January
Jansenová. Když se Jim dostal na pódium, udělal velký dojem.
Publicista Derek Taylor vzpomíná, že je viděl na začátku roku
1966, jak "vyvádějí se slovy a zvukem divné věci. Morrison si
hrál s mikrofonem, opřeným o reproduktory, a zpíval velmi
promyšlené, originální písně. Dělali ve Whiskey-A-Go-Go v Los
Angeles předkapelu Captainu Beefheartovi; nebylo plno. Ve Whiskey
hráli docela úctyhodných šest měsíců, během nichž předskakovali
například před Love, The Turtles, The Byrds, Buffalo Springfield
a Them. Kromě vlastních věcí hráli i klasické covery jako "In The
Midnight Hour", "Money", "Little Red Rooster" a "Hoochie Coochie
Man". Když ve Whiskey hráli Them, oba Morrisonové (Van a Jim) si
dali dlouhý jam... přirozeně na "Glorii". Doors hráli vždycky
nahlas a snažili se smést hvězdy večera; brzy si vytvořili zázemí
svých fanoušků, kteří se přicházeli podívat, s jakým kouskem se
Jim zase vytasí. Morrison se často objevoval opilý nebo sjetý
(nebo oboje) a liboval si v akrobacii a palebné přehradě slovních
narážek.

Labels:

Tuesday, February 13, 2007

V lednu 1966 se Doors povedlo to, na co tak dlouho čekali: stali
se domovskou kapelou klubu London Fog na Sunset Strip.
Skutečnost, že se majitel jmenoval Jesse James*** vám pomůže
udělat si obrázek o klientele: směsice opilců, námořníků, šlapek
- a pár kyselinkových palic a cvoků, které sem zavál podvečerní
vánek. Polovinu času byl lokál prázdný. Hráli sedm nocí v týdnu,
každou noc čtyři vystoupení, a každý z nich za to dostal pět
dolarů (o víkendech deset). Přehrávali hospodská blues a pilovali
vlastní materiál (který v té době zahrnoval "Hello, I Love You",
"Light My Fire", "Waiting for the Sun" a "Break On Through").
Zhruba v době, kdy se dostali k nahrání těchto písní, je znali už
natolik, že byli s to nahrávat většinu naživo. Ray to popisuje
takto: "Protože jsme museli být na pódiu dlouho, začali jsem své
písně prodlužovat, zavádět je do oblastí, o nichž jsme nic
nevěděli... a taky jsme hráli každou noc sjetí. Bylo to velké
kyselinkové léto a my se pouštěli do spousty improvizací, a
myslím, že právě to, že v klubu nikdo nebyl, nám pomohlo vyvinout
konečný tvar Doors."

Labels: ,

Ne že by se Morrison chtěl stát jediným středem pozornosti;
Krieger vzpomíná: "Jednoho dne Jim řekl: ,Běžte všichni domů a
napište nějaký písničky, protože jich máme málo.' Věděl jsem, že
jestli mám pro Jima něco napsat, musí to bejt dost závažný,
protože Jimovy písničky byly zatraceně moc závažný. Takže mi bylo
jasný, že to musí být o zemi, vzduchu, ohni nebo vodě. Vyzkoušel
jsem spoustu kombinací: ,Come on, baby, breathe my air... come on
baby, share my earth.'* Samý takový sračky. Byl jsem z toho
zatraceně nesvůj, až jsem přišel na ,come on baby, light my
fire'.** To Jima dostalo."
Krieger také potvrzuje, že většina z písniček, které na prvních
dvou deskách za něco stojí, byla napsána velmi brzy: "Jim složil
většinu věcí, když bydlel se svým kámošem, který se jmenoval
Dennis Jakob. Dennis měl super trávu. Když to Jim s Dennisem
kouřil... no, ty písničky prostě Jimovi vyskočily v hlavě a on je
pak napsal tak, jak se nakonec objevily na deskách, aniž by je
mezitím nějak měnil. Docela senzace, když o tom člověk přemýšlí.
Většina z Jimových písní byla nahrána na první zátah! Jako by ty
písničky byly už napsaný a jen čekaly, až po nich někdo sáhne.
Kouzlo."

Labels:

Monday, February 12, 2007

V prosinci se cítili být připraveni na klubové publikum a začali
si hledat nějaké stálé působiště. Všude je však odmítali - zřejmě
proto, že neměli baskytaristu (několik si pozvali na konkurs, ale
nenašli žádnou spřízněnou duši). Pak Manzarek náhodou objevil
divy Fender Rhodes basspiana, klávesového nástroje, který zněl
jako baskytara. Protože mu z dob, kdy se učil hrát boogie-woogie
piáno, zůstaly základy hraní na dvě na sobě nezávislé
klaviatury, rozhodl se Manzarek, že "basáky ať vezme čert".
Postupem doby, během níž pracovali na vlastním materiálu,
získával Morrison na sebedůvěře. Když se v roce 1981 Jesse Nash
ptal Robbyho Kriegera, jestli byla jejich hudba doopravdy tolik
ovlivněna kyselinkou, Krieger odpověděl: "Nó ... jo. Obzvlášť ty
písně, které psal Jim. Bral LSD spoustu. Já jsem bral LSD taky,
ale nechal jsem toho ještě dřív, než Doors vznikli. Myslím, že
kdybych v tom pokračoval, zbláznil bych se. A co se Jima týče,
ostatní ze skupiny museli být mimořádně čistý, aby ho trochu
mírnili. Kdybysme se sjeli, kdo by se staral o Jima? LSD
ovlivnilo naši hudbu stejně jako celá aura vesmírných subjektů a
intelektuálnějších věcí."

Labels:

Saturday, February 10, 2007

Jakmile začali zkoušet, bylo Manzarekovi jasné, že Krieger - jenž
studoval na UCLA psychologii - a jeho jemná bottlenecková* kytara
jsou přesně to, co The Doors chybělo: "Povídám: ,To je ono! Tohle
je nejlepší muzika, jakou jsem kdy slyšel.' Jasně, byli jsme v tu
chvíli trochu v euforii, ale byla to prostě... pravda; od začátku
to byla pravda."
Přes týden zkoušeli a o víkendech hráli na každém koncertě, na
který je vzali: na svatbách, narozeninách, kdekoliv. Hráli hlavně
masově oblíbené standardy jako "Louie, Louie" a "Gloria",
Morrison stále stál stydlivě zády k publiku a většinu (ne-li
všechno) zpívání obstarával Ray. U Columbie se nic moc nedělo -
Billy James se jim pokoušel sehnat producenta. Columbia jim
alespoň koupila nějaké vybavení, včetně varhan Vox, na něž
Manzarek nahrával první tři alba Doors.

Labels:

Thursday, February 08, 2007

Robert Alan Krieger se narodil 8. ledna 1946 v Los Angeles a byl
tedy ze skupiny nejmladší. I on s hudbou vyrůstal. Později
vzpomínal: "V domě hrála spousta klasiky - vlastně první, co se
mi líbilo, bylo ,Péťa a vlk'. To mi myslím bylo tak sedm. Pak...
jsem hodně poslouchal rock'n'roll v rádiu: Fats Domino, Elvis
Presley, The Platters. Mému otci se líbily pochody, a já začal
v deseti hrát na trubku, ale nic z toho nebylo. Takže jsem se dal
na bluesové piáno - bez učení - a potom jsem v sedmnácti začal
hrát na kytaru. Když mi bylo osmnáct, dostal jsem vlastní; byla
to flamencová kytara z Mexika, takže jsem pár měsíců chodil na
hodiny flamenca, dokud mě desky nenasměrovaly na blues a
k novějšímu rock'n'rollu, jako byl Paul Butterfield. Kdyby
nepřešel na elektriku, nejspíš bych se na rock'n'roll nikdy
nedal. Chtěl jsem se naučit jazz - vážně. Poznal jsem pár lidí,
kteří jazz s rock'n'rollem míchali, a pomyslel jsem si, že bych
hraním mohl vydělat nějaké peníze."

Monday, February 05, 2007

Z dema nechali vyrobit tři výlisky acetátových desek, které se
Manzarek, Morrison a Densmore snažili udat po nahrávacích
společnostech v celém Los Angeles. Nesetkali se s úspěchem, až
přesvědčili k podpisu smlouvy šéfa místní pobočky Columbie
Billyho Jamese (který pomáhal při smlouvě s The Byrds). Rayovi
bratři si okázale vybrali právě tento okamžik k odchodu ze
skupiny - a ačkoliv se Doors mohli dost dobře obejít bez
pianisty, bez kytaristy to nešlo.
Naštěstí měli k dispozici ideálního kandidáta. Robby Krieger hrál
s Johnem Densmorem v The Psychedelic Rangers, a byl i
v Maharishiho centru, když se tam Manzarek setkal s Densmorem.
Tehdy Manzarek jeho služby nepotřeboval; teď ano, a tak mu
bezodkladně zavolal a pozval na zkoušku.

Sunday, February 04, 2007

John začal zkoušet se skupinou, k níž ještě patřili Manzarekovi
bratři. Když se seznámil s Jimovými texty, pomyslel si: "Ty
písničky na mě byly vážně trochu mimo... Moc jsem tomu nerozuměl;
pak jsem si ale řekl, že nejsem textař, ale bubeník." Někdy v té
době nejspíš Morrison napsal svým rodičům, že odešel ze školy a
stal se členem rockové skupiny. Odpověď nebyla podle dostupných
zpráv vlídná a Jim rodičům už nikdy nenapsal.
Chvíli měli basistku (její jméno se nedochovalo), která nahrávala
i demo, jež vzniklo během tří hodin ve World Pacific Studios
v září 1965 (Společnost Aura Records dlužila Manzarekovi
nahrávací frekvence). Nahráli šest písní: "Moonlight Drive",
"Hello, I Love You", "My Eyes Have Seen You", "End of the Night",
"Summer Is Almost Gone" a "Go Insane" (které se říká také "A
Little Game" a později, po oprášení, se z ní stala součást
"Celebration of the Lizard").

Thursday, February 01, 2007

John Paul Densmore se narodil 1. prosince 1944 v Santa Monice a
na bicí hrál - hlavně jazz - od dvanácti let. "První bicí
soupravu jsem dostal, když jsem vyšel z obecné školy. Na střední
jsem hrál něco jako symfonickou hudbu - na tympány, virbl - a
potom asi tři roky jazz; to byly sessions v Compton a Topanga
Carvon." Hrál ve skupině, která si říkala Terry Driscoll and The
Twilighters; její složení ale není známo. Pak se připojil spolu s
kytaristou Robertem Krieglerem k The Psychedelic Rangers .
(Rangers nahráli jedinou píseň - "Paranoia Blues", kterou dodnes
nikdo nevydal.) Pak kdosi na Densmora upozornil Manzareka : "Šel
jsem za Johnem a řekl mu: ,Poslouchej, chlape, hraju na klávesy a
mám perfektního zpěváka a skladatele a snažíme se dát dohromady
kapelu. Potřebujem bubeníka - měl bys zájem?' A on: ,No jasně, co
by ne?'"