Teorie poezie

BÁSEŇ - veršované lyrické literární dílo, také lyricko-epické nebo epické
RÝM - zvuková shoda hlásek (slabik) na konci veršů - samohlásky a alespoň jedné souhlásky
Základní rýmová schémata vytváří: rým sdružený (aabb), rým střídavý (abab), rým přerývaný (abcb i abac), rým obkročný (abba) a rým postupný (abc(d)abc(d)). Rozlišujeme také rým úplný (shoda 2 samohlásek a 1 souhlásky) a rým neúplný (shoduje se 1 samohláska a souhláska
VERŠ - základní stavební jednotka básně, verš je především organisován rytmicko-melodicky; přísloušnost k prozódickým systémům

• „POLEDNICE“ - matčino nervózní napomenutí má z následek smrt dítěte
• „SVATEBNÍ KOŠILE“ - zážitek dívky je příliš krutým trestem za rouhání
• „VODNÍK“ - jedinec je nucen volit, ať volí jakkoliv, nemůže se vyhnout tragickému důsledku
• člověk je bezmocný proti silám, které ho obklopují. Tragické situace se opakují, ale není v lidských silách jim zabránit - nad vším vládne krutý, nezměnitelný zákon - osud - Erben odmítá jakoukoli vzpouru proti nadosobnímu řádu, každý odpor vede jen k neštěstí a zkáze člověka. Zákon není možné zrušit, ale je možno ho překonat účinnou láskou, pokáním a odpuštěním
• „ZÁHOŘOVO LOŽE“ - reakce na Máj a namířeno proti Máchovi - ústřední postava také otcovrah, společenský vyděděnec, který ovšem dochází ke smíření cestou kajícné pokory - projev životně hodnotového postoje
• báseň „VĚŠTKYNĚ“ - značně průhledná alegorizace současné politických poměrů a vyslovení neotřesitelné jistoty o budoucnost národa
• básně „POKLAD“; „ŠTĚDRÝ DEN“; „ZLATÝ KOLOVRAT“ - oslava svého národa i krásnými lidskými typy

„KYTICE“

= celoživotní dílo - jediná básnická kniha, přitom však jedna z nejkrásnějších knih české literatury vůbec
1) podkladem jsou staré české lidové báje, které Erben dokonale znal ze své sběratelské činnosti, přesto je však životní prostředí postav značně neurčité (časově, společensky i místně)
2) hlavními hrdiny jsou ženy, mužských postav je v básních velice málo a obvykle hrají méně důležitou roli
3) otázka lidských vztahů - především problém viny a trestu (malá bezděčná vina a nepřiměřený trest)

Karel Jaromír ERBEN

výrazný antiromantik, díky Františku Palackému se začal zajímat o národopisectví, jako sekretář národního muzea měl možnost seznámit se s venkovskými archivy.
Sbíral lidovou slovesnost, písně, pohádky, pověsti a říkadla - české a slovanské vůbec
„PÍSNĚ NÁRODNÍ V ČECHÁCH“
„PROSTONÁRODNÍ ČESKÉ PÍSNĚ A ŘÍKADLA“

MÝTUS NÁRODA - teorie, že ústní lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, který měl vlastně představovat jakýsi charakter národa - z ústní lidové slovesnosti se dá soudit historie národa. Erben se snaží folklór kriticky zkoumat a odstraňuje vlivy. Tato teorie však měla velké slabiny a stanovené cíle nebylo možné dosáhnout - přecenění úlohy ústní lidové slovesnosti.

Historická dramata

Po prohrané revoluci jako víru ve světlejší zítřky znázorňuje slavné osobností a epochy historie, opět srovnání bývalé velikosti českých zemí a současného úpadku národa.
„KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI = velké sociální drama, kde Tyl předvídá otřesy, jimiž společnost v krátké době projde
„KRVAVÉ KŘTINY“

2a) Dramatické báchorky
Projev osobitého Tylova talentu - smíšení komiky dobře odpozorovaných lidových typů s pohádkovou romantičností nadpřirozených postav a jevů. Zdůraznění výchovné funkce mnohdy i na úkor umělecké kvality.
„STRAKONICKÝ DUDÁK“ = lidová hra se zpěvy - ztělesnění kladných a záporných vlastností českého člověka, jeho citovost, podnikavost, ale také nestálost a touha po rychlém zbohatnutí
„ČERT NA ZEMI“
„ČERT A KÁČA“
„JIŘÍKOVO VIDĚNÍ“
„LESNÍ PANNA“
„TVRDOHLAVÁ ŽENA“

Drama

Zpočátku převažují překlady dobových německých dramat, avšak i v některých svých původních hrách se opíral o cizí vzory

2a) Hry opírající se o cizí vzory
„FIDLOVAČKA“ = jedna z počátečních her, píseň „Kde domov můj“, která se stala českou hymnou, zhudebněná Františkem Škroupem
„PANÍ MARJÁNKA, MATKA PLUKU“ = tvůrčí úprava německé hry

2b) Dramatické obrazy ze života
Obrat své pozornosti k sociálním problémům současnosti - pokus o smírné řešení již vyhrocených protikladů (není schopen najít řešení odlišné), snaha vychovávat
„PRAŽSKÝ FLAMENDR“
„PALIČOVA DCERA“
„BANKROTÁŘ“
„CHUDÝ KEJKLÍŘ“ = znázornění chudoby, kritika společnosti

Próza
1a) povídky historické
Historickými povídkami s náměty z dávné minulosti chtěl ukázat, jak vést národní boj v současnosti - srovnávání slavné minulosti a tehdejší současnosti.
„DEKRET KUTNOHORSKÝ“
„ROSINA RUTHARDOVA“
• historie v těchto povídkách tvoří jen vnější rámec, v němž byly působivě nastolovány soudobé problémy

1a) povídky ze současnosti ANEB DVA TYLOVY SPORY
Jejich hrdiny jsou vesměs mladí lidé, kteří musí pro své vlastenecké ideály překonávat různé překážky. Zvláštní pozornost Tyl věnoval osudům umělců.
„ROZERVANEC“ = První Tylův spor - s Máchou
polemika s romantickým životním postojem, ne zcela vhodná karikatura básníka Karla Hynka Máchy
„POSLEDNÍ ČECH“ = Druhý Tylův spor - s Borovským
• znázornění „planého vlastenčení“ - poněmčený člověk se náhle změní ve vlastence; absolutně nezdařené dílo
• tato povídka narazila na tvrdou kritiku Karla Havlíčka Borovského - Tyl kritiku nikdy výslovně nepřijal, ale v jeho tvorbě se projevilo omezení slovně prohlašovaného vlastenectví ¨
• Borovsého kritika na „POSLEDNÍHO ČECHA“ jest PRVNÍ POŽADAVEK POPISNÉHO REALISMU V ČESKÉ LITERATUŘE

Josef Kajetán TYL

Nejvýznamnější osobnost českého dramatu z dob národního obrození, jako Klicperův žák a pokračovatel začal svou dráhu dramatického tvůrce psaním historicko-vlasteneckých her. Měl podivuhodné všestranné nadání - dramatik prozaik, básník, kritik i obratný novinář. Navíc působil jako poslanec v Říšském sněmu, kde jako vlastenec zastupoval Čechy.
Uložil si za cíl politicko-společenskou výchovu lidu v co nejširším měřítku.

MÁCHOVI PŘÍVRŽENCI

Karel SABINA
osobní přítel Máchy a jeho veliký obdivovatel, později donucen tajnou policií přijmout roli „udavače“, a nakonec, jako zrádce, dožil velice těžce
Považován také za možného autora CIKÁNŮ
„OŽIVENÉ HROBY“
• jediné dílo psané formou vězeňského deníku, protože byl osm let vězněn díky Alexandru Bachovi, když se v roce 1848 angažoval na demokratických pozicích

V. B. NEBESKÝ
velice špatný romantický básník, umělecký rádce Boženy Němcové

Josef Václav FRIČ
politik - radikál, po roce 1848 vězněn, později emigroval
„PAMĚTI“ = čtyřdílné nedokončené Fričovy paměti, zvláště vzpomínky na prohranou revoluci
„LADA NIÓLA“ = radikálně demokratický almanach, který sestavil

kritika Máje:

soudobou kritikou byl přijat značně nepříznivě - starší generaci se zdálo, že Mácha narušuje ideje krásna. Někteří mladší kritici, především Tyl, v něm viděli porušení výchovného rázu české literatury. Jiní však toto složitě komponované dílo, řešící základní filozofické problémy vůbec nepochopili
• první seriózní rozbor máje provedl až F.X.Šalda, který nejvnitřnější jádro odporu k Máchově poezii označil to, že Mácha vešel do českého života a umění jako revolucionář, který to myslel velmi vážně jak s životem, tak i s uměním

„MÁJ“

= dlouhá lyrickoepická báseň
• děj básně je skromný - milenci, Jarmila a Vilém, hynou cizí vinou, on na popravišti jako otcovrah, ona sebevraždou, svedena otcem svého milence. Hlavním obsahem je vylíčení duševního stavu vězně, který očekává smrt a uvažuje o smyslu života a bytí vůbec. Postaven tváří v tvář smrti, táže se, zda po smrti může ještě něco následovat, zda-li ono prázdno, které se před člověkem otvírá, je absolutní
• celý příběh se odehrává v krásné přírodě severních Čech, která Máchu okouzlila, což se zřetelně projevuje v celé básni. Vynikajícím způsobem je zobrazena jarní příroda a náznakem i zimní krajina a časové úseky dne, kontrasty světla a tmy, zachycení barev a jejich odstínů
• skladba je jedinečně promyšlena - báseň sestává z věnování, čtyř zpěvů a dvou intermezz. Mácha měl jemný cit pro hudební stránku jazyka, jeho báseň uchvacuje rytmem a melodií slov

Poezie

První verše jsou psány německy, ale nebyly nikdy otištěny. V počátcích své tvorby navázal na domácí literární tradice, na ohlasovou poezii a historické veršování s náměty z dávné slovanské minulosti.
Ve svých verších je krajně důsledný a nezastavuje se před žádným závěrem, k němuž dospěl, ani před zjištěním nutné protikladné jednoty krásy a ošklivosti, života a smrti, ideálu a skutečnosti. Jediným místem života člověka je mu realita naší země. Vztah člověka a země řeší jako materialista; člověk ze země vzchází, je jeho kolébkou a zas do země padá, je jeho hrobem. Tento koloběh se opakuje stále a nikdo neví, kdy počal ani kdy skončí. Má svoji představu o společnosti a vztahu mezi lidmi. Jsou to představy revolučního romantismu. Hledal skutečné lidi, ale nacházel jen prázdné masky, a tak zůstával stále sám, obklopen nanejvýš skupinkou přátel.

Příchod jezuitů, rekatolizace, návrat feudalismu. Snaha zrušení husitských tradic a humanismu. Silná

Některé další prózy zůstávají blízké jeho lyrice, především svou autobiografičností:
„OBRAZY ZE ŽIVOTA MÉHO“
původně to měl být rozsáhlý cyklus, ale dokončeny byly jen dvě povídky „Marinka“ a „Večer na Bezdězu“ - obě jsou odrazem autobiografické zkušenosti - snaha zobrazit konkrétní osud jednotlivce ve vztahu k rozpornému světu
„POUŤ KRKONOŠSKÁ“
báseň v próze - filozofické úvahy inspirovány básníkovým snem a cestou do Krkonoš
úvahy nad smyslem života - myšlenkový i citový romantický pesimismus, rozpor mezi realitou a snem zde chápe jako protiklad života a smrti
„NÁVRAT“
„CIKÁNI“
• za jeho života nikdy nevyšel, byl vydán až v roce 1867 z opisu ztraceného rukopisu
• nejepičtější dílo - složitá rodinná tragédie s mnoha tajemnými romantickými zápletkami

Próza

snaha napsat obrovský čtyřdílný prozaický romantický cyklus:

Cyklus „KAT“
• ze čtyř plánovaných částí: Křivoklad, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn dokončil pouze první část - Křivoklad , protože náhle zemřel, aniž by další části napsal
• jedná se o historické dílo, ve kterém líčí uvěznění krále Václava IV., jeho osvobození a návrat do Prahy. Smyslem práce není líčení historických událostí, ale zachycení vnitřní tragédie osamoceného člověka, zde krále a jeho přítele kata.

Karel Hynek MÁCHA

byl velice ovlivněn romantismem, především předními evropskými autory, přitahuje ho divadlo a velice rád cestoval - pocestoval severní a severovýchodní Čechy, okolí Prahy a dokonce podnikl cestu do Itálie. Velice rád navštěvuje staré zříceniny, které často i kreslil.
Máchův hrdina není jednoznačný a přesně vymezený, ale pohybuje se v protikladech a uniká do tajemství, má rozmanitou podobu poutníka, cikána, kata, vězně nebo také krále. Je to postava vždy výlučná svým osudem, je cizincem mezi lidmi, osamělým jedincem.

Vztah romantické generace NO k předchozím

Narozdíl od starší generace jsou tito mladí (až na Erbena) především jen umělci, básníky a prozaiky. Syntéza vědecké a umělecké práce, běžná ve starší generaci, je jim cizí. Také jejich život se začíná utvářet jiným způsobem, než tomu bylo u starší generace - Tyl opustil občanské zaměstnání, neubránil se kouzlu divadla, jemuž propadl celým životem. U Máchy se život a umění vzácně prolínají, jak o tom svědčí poznámky v jeho literárních zápiscích. Jedině Erben se způsobem života blíží k starší generaci. Tyto životní osudy literárních tvůrců nejsou jen výsledkem sociálního stavu, ale i jejich životního názoru. Přitom však jejich umělecká tvorba vždy těmto názorům neodpovídá. Jako nezměnitelná povinnost tu stále stojí požadavek upevňování a výchovy národního kolektivu. Příznačný je zde postoj Tylův, ale ani on nechce jen pokračovat ve směru naznačeném starší generací. Snaží se, a to jak svou tvorbou, tak i organizační činností, vytvořit co nejširší základnu uvědomělého národního hnutí.

Odlišení českého romantismu od světového

V našem písemnictví se uplatnila jak odnož romantismu, která hledala oporu v patriarchální minulosti a v křesťanství, tak linie subjektivního rozervanectví. V podmínkách ustavování národní společnosti se romantický postoj vyhrotil do protikladu nadosobního mravního vědomí lidové pospolitosti, představující jádro národa s melancholickým a ironickým postojem jedince, který pozbyl víry v božský řád věta. Umělci domýšlející romantický pocit do důsledků upírali pozornost k osudu jedince - vyděděnce, hluboce prožívajícího konflikt mezi ztraceným ideálem a skutečností, mezi bohatstvím citu a bezcitností světa.
Nové tvárné postupy kladly zvýšené nároky na čtenáře zvyklé spíše na prosté deklamovánky či ohlasy folklórní tvorby, V podmínkách nepříliš rozvinuté společnosti, procházející navíc fází národní integrace, se vypjatý subjektivismus romantických hrdinů nesetkal s pochopením. Typickým a po umělecké stránce výsostným představitelem této linie se stal Karel Hynek Mácha. Vidíme tedy, že nové směry se v literatuře jen těžko prosazují. Požadavek národně výchovný zpomaluje jejich rozvoj a právě jen Mácha dokázal na počátku třicátých let vybudovat velké umělecké dílo.

a) Liší se český romantismus od evropského?
b) Vztah romantické generace k předchozím generacím národního obrození.
c) Význam. K.H. Máchy pro českou poezii, hlavni znaky "Máje." Dobová kritika tohoto díla. Charakteristika Máchova romantismu.
d) J. K. Tyl a K. J. Erben - jejich vztah k romantismu, dílo a jeho hlavní znaky.
e) Čím se odlišuje poezie od prózy? Objasněte pojmy personifikace, epiteton, básnická invrerze, rým, rytmus - pokuste se ilustrovat na ukázkách..
f) Proveďte syntaktický rozbor první věty z první ukázky. Stylisticky zhodnoťte slovo "hoře".

Nad temné hory růžný den
vyvstav májový budí dol,
nad lesy ještě kol a kol –
lehká co mlha – bloudí sen.
Modravé páry z lesů temných
v růžové nebe vstoupají,
i nad jezerem barev jemných
modré se mlhy houpají.

Avšak ženu vábí málo,
co ji tolik hoře stálo!
Stáloť ji, ach, slzí mnoho;
leč děkujíc bohu za to,
touže drahé tiskne děcko.
Hořceť zakusila toho:
žetě velmi málo zlato,
avšak dítě nade všecko!

= d) pastel – kriedový – musí sa fixovať, aby sa nezničil po dokončení
– vyzerá ako farebná krieda
– voskový – špeciálny papier – zvyčajne už má nejakú farbu

- v modernom umení sa mení spôsob v nanášaní farieb
- 1) špachtľou
- 2) cez šablóny
- 3.) keď sa do maľby vnášajú iné prvky – piesok, noviny, kúsky tapiet – maľba blízka koláži v kubizme
- špeciálny druh maľby – action paiting – akčná maľba – farba sa vnáša zaujímavých spôsobom – akoby „tancom“
- = predstav. Jackson Pollock
- informel[enformel] – maľba, ktorá je maľovaná na výraznú podkladovú štruktúru
- = predstav. Jean Dubufet
- spôsob zobrazenia vo VU rozlišuje:
- 1) realistický – vtedy keď je až prehnaný „vidíme to, čo sme nevideli“ – naturalisticky hyperbolizované
- 2) štylizovaný – upravená farba, ktorá môže byť nereálna al môže mať upravený tvar
- 3) abstraktný – pracuje sa len s farbou a tvarom a nevieme identifikovať námet, len o pocitoch
- Námety
- = a) žánrové scény
- = b) mytológia, alegória
- = c) biblické námety
- = d) portrét
- = e) zátišie – fauna a flóra
- – jedlo a pitie - Caravaggio
- – hudobné nástroje
- = f) krajina – mesto
- – pobrežie
- – architektúra
- = John Constable – plenérová maľba – spája 2 typy námetov – napr. námet vznešený (katedrála) a námet obyčajný (pasúci sa dobytok) – realizmus – 2/3 obrazu zaberá obloha.
- = Wiliam Turner – dielo – Dážď, para, rýchlosť – len v náznakoch, nie sú vidieť presné tvary
- = Clode Monet – najznámejší krajinomaliar – dielo – Impresia vychádzajúce slnko
- = Vincent van Gogh – vzdialené od normálneho, reálneho sveta